Copy
Zobrazit e-mail v prohlížeči

Zdravím vás z redakce!
  
„Toto je moje poslední politické vítězství, za ním nebude žádná politická porážka.“ Tak zní věta, kterou Miloš Zeman pronesl v lednu 2018 a která zároveň symbolizuje jeden z mých prvních novinářských zážitků v Respektu. Jako tehdejší zpravodajka v Zemanově štábu ji mám neodmyslitelně spojenou s přednesem české hymny z úst Daniela Hůlky, vítězoslavnou náladou prezidentova fanklubu a sbíráním odvahy k položení kritického dotazu, na který v tu chvíli nikdo z přítomných nebyl zvědavý. 



Začínat s prací v médiích těsně před parlamentními a prezidentskými volbami představovalo v roce 2017 velkou výzvu. Česko se nacházelo v úplně jiné politické realitě než dnes – vládl Sobotkův kabinet, který měl být brzo vystřídán Andrejem Babišem. A o Pražský hrad bojoval podruhé Miloš Zeman a proti němu několik více či méně vážených postarších mužů, kteří věřili, že ho porazí. Jak víme, neporazili. Miloš Zeman měl však v jednom bodě pravdu. Prezidentská volba v roce 2018 byla jeho posledním vítězstvím, protože se zároveň nevyhnutelně stala začátkem jeho – tentokrát už definitivního – odchodu z české politiky. Je jasné, že nadcházející prezidentské volby budou jiné.

O tom, co rozhoduje o vítězství v klání o hlavu státu a co naopak zařídí jasnou prohru, hodně přemýšlím v posledních dnech. Mimo jiné proto, že se s jedním kandidátem či kandidátkou chystám jezdit po Česku. Psát článek o možném budoucím prezidentovi či prezidentce je tak trochu speciální disciplína. Je potřeba jít pod povrch toho, co o sobě kandidát chce sám říct, a pokusit se najít jeho skutečnou tvář a motivace. 

Prezidentský post má v Česku totiž speciální auru, dokáže měnit lidi. Zvolené politiky dělá ještě výraznějšími, přímá volba navíc – přinejmenším v Zemanově desetileté éře – dodává pocit větší moci až jakési nedotknutelnosti. To jsou všechno zrádné nástrahy, se kterými je potřeba počítat. Nabídka zájemců o Pražský hrad se už rýsuje a následující měsíce prověří jejich charaktery. V dřívějším čísle jsme Vám přinesli už profil generála Petra Pavla nebo reportáž z ne-kampaně Andreje Babiše. A v některém z příštích se tak můžete těšit na další.

Závěrem k aktuálnímu číslu Respektu, ve kterém najdete spoustu zajímavého čtení. Minulý týden nás všechny zastihly „velké dějiny“, když zemřela nejdéle vládnoucí britská panovnice Alžběta II. Kolegyně Silvie Lauder zajímavě napsala její nekrolog. Doporučuji také článek od Petra Horkého a Františka Trojana o tom, kdo a proč demonstroval na Václavském náměstí proti vládě Petra Fialy. Nebo až velmi upřímný rozhovor s režisérem Adamem Sedlákem o jeho filmu Banger.

Hezký zbytek léta přeje,
Andrea Procházková

Sdílejte tento
e-mail s přáteli.
Přihlaste se k tomuto newsletteru.
Bude vám chodit každý týden.
Facebook
Twitter
Instagram
Copyright © 2022 Respekt (Economia, a.s.)
Tento e-mail jste dostali na základě svého přihlášení na 
www.respekt.cz/newslettery/ provozovaném Economia, a.s.

Odhlásit se z newsletteru / aktualizovat nastavení • Odhlásit se ze všech newsletterů Respektu