Copy
Zobrazit e-mail v prohlížeči

Hezký den,
  
dovolené pomalu končí, blíží se konec léta a s ním i úvahy o tom, co přinese podzim a co bude dál – s Českem i se světem. Až pandemie a válka skončí, vrátí se všechno k normálu? Nebo se svět nenávratně změní? V zajímavém komentáři se nad tím zamýšlí list Financial Times.
 
Všímá si, že globalizace tažená silnými nadnárodními společnostmi po celá desetiletí zlevňovala lidskou práci i suroviny a snižovala cenu peněz. Spolu s tím klesaly i ceny a rostla životní úroveň. „Čína velmi zbohatla na výrobě levného zboží. Rusko velmi zbohatlo na prodeji levného plynu do Evropy. Německo velmi zbohatlo díky výrobě a prodeji sofistikovaného zboží pomocí levného ruského plynu,“ citují FT analytika Zoltana Pozsara, který do výčtu zahrnul i Spojené státy, jež podle něj zbohatly díky kvantitativnímu uvolňování, mechanismu, kdy centrální banka pumpuje do ekonomiky peníze například prostřednictvím nákupu vládních dluhopisů.



 

Ta éra, z které hodně těžilo i Česko, ale podle FT končí. Válka narušila základní podmínku fungování celého systému – nízké ceny surovin. Peníze přestaly být levné, roste inflace. Efektivní, ale zároveň křehké dodavatelské řetězce, kdy zboží putovalo z jednoho konce světa na druhý – s minimálním ziskem, ale zato v obrovských objemech – přestávají dávat smysl. „Některé prvky této nové reality jsou vítané. Spoléhat se na autokratické vlády ve věci kriticky důležitých dodávek nebyl nikdy dobrý nápad. Očekávat, že země s divoce odlišnými politicko-ekonomickými systémy se nechají spoutat jedním a týmž obchodním režimem, bylo naivní,“ píší FT.
 
Tenhle svět se tedy hroutí, co ale bude dál? Odklon od globalizace přinese další inflaci. Vlády budou muset utrácet: posilovat vlastní armády, podporovat strategický průmysl, který by neměl zůstávat jen v Číně, bude třeba znovu vybudovat poničenou Ukrajinu. Klimatická krize nikam nezmizela a přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku si vyžádá další náklady. Řada těchto investic může ovšem v dlouhodobém horizontu nastartovat ekonomický růst. Budoucnost tedy není pouze temná, čekají nás ale turbulentní časy.
 
Záchvěvem budoucích otřesů mohlo být i sobotní plné Václavské náměstí, kde se sešly desítky tisíc lidí, aby protestovaly proti vládě a vysokým cenám. Shromáždění se konalo po uzávěrce Respektu a v aktuálním čísle se mu proto nevěnujeme, v tom příštím se k němu ale vrátíme. Kolegové Petr Horký a František Trojan se pokusí zmapovat, kdo byli lidé, kteří se demonstrace účastnili, z čeho mají obavy a nakolik jsou ochotní vyměnit současný prozápadní kurz Česka za vlastní pohodlí a levný ruský plyn. Věnovat se nepochybně budeme i otázce, zda vláda premiéra Fialy opravdu zatím jenom slibuje, jak tvrdí odboráři nebo někteří členové hnutí ANO, nebo zda proti energetické a jiné drahotě opravdu něco dělá.
 
Mimochodem, zůstaňme ještě chvíli u ANO, které na celostátní úrovni v průzkumech s přehledem zůstává nejsilnější politickou stranou a slušné vyhlídky má i v nadcházejících komunálních volbách. Proč lidé tuto zvláštní formaci podporují i po všech skandálech (nejen) bývalého premiéra či po Babišově nedávném blábolení v parlamentu? Autor vzkazu se nad tím zamýšlel právě při pohledu na snímky z plného Václavského náměstí. Otázkou je, koho vlastně mají nespokojení občané volit. Rozvášněné komunistky v rudých tričkách, které na záběrech vidíme, nejspíše mnoho voličů nepřilákají a ani nejrůznější národovci roztříštění do různých uskupení patrně moc bodovat nebudou. O sociální demokracii není slyšet a žádná nová levicová strana s tahem na branku se zatím nerýsuje. Zůstává ANO, technokratická partaj bez ideologie, která už dnes nestojí a nepadá jen s Andrejem Babišem, ale má v čele i další výraznou postavu v Aleně Schillerové. Je to jakási novodobá KSČ z dob normalizace – strana, která nějak, byť ne uspokojivě, dokáže administrovat zemi a slouží jako výtah k moci. Možná Češi k takové partaji tíhnou nejen kvůli nedostatečné protestní nabídce, ale i kvůli instinktu z dob minulých, kdy strana byla vlastně jen jedna a v žádnou ideologii ani cíl beztak nikdo nevěřil. Babiš dokázal tento sentiment vyhmátnout a využít, zároveň se však ANO etablovalo natolik, že případný odchod šéfa dnes už konec strany znamenat nemusí.



 

Závěrem ještě k aktuálnímu číslu Respektu, v němž najdete řadu skvělých textů, například reportáž Tomáše Lindnera ze švédského Göteborgu. Je to opravdu mimořádný text, v němž se dozvíte, jak ve městě dopadla integrace přistěhovalců nebo proč se tamní integrační policista občas schází u čaje se šéfem nejmocnějšího místního gangu. Za pozornost stojí také výjimečná reportáž Ivany Svobodové z města Kryvyj Rih na Ukrajině, která čtenářům mimo jiné vysvětlí, jak se obyvatelům ocelářského města podařilo na začátku války zastavit postup ruských vojsk i bez pomoci ukrajinské pozemní armády. 
 
Příjemné čtení tohoto i mnoha dalších zajímavých textů přeje
Martin Uhlíř

Sdílejte tento
e-mail s přáteli.
Přihlaste se k tomuto newsletteru.
Bude vám chodit každý týden.
Facebook
Twitter
Instagram
Copyright © 2022 Respekt (Economia, a.s.)
Tento e-mail jste dostali na základě svého přihlášení na 
www.respekt.cz/newslettery/ provozovaném Economia, a.s.

Odhlásit se z newsletteru / aktualizovat nastavení • Odhlásit se ze všech newsletterů Respektu