Copy
Dobrý den z Hospodářských novin.

Jeden z největších úspěchů Pirátů je, že se stali normální stranou. Tedy skoro. Když se před čtyřmi roky probojovali do sněmovny, kdekdo se bál, že tam zavládne anarchismus, chaos a zmatek. A nic z toho se nestalo. Navzdory svému podivnému názvu a někdejší pověsti zlobivých dětí, které chtějí hlavně stahovat filmy z internetu, se stali dobře volitelnou, běžnou politickou stranou, což je jejich velký sukces… A také prokletí.

Piráti se právě dostali do své zatím největší krize. A ještě ke všemu v ten vůbec nejhorší možný čas, dva měsíce před volbami. Strana je rozbouřená, voliči Pirátů znepokojení. Nepovedl se začátek kampaně. Na pirátské lodi to ale vyvolalo malou (zatím) vzpouru. Část posádky se právě na vnitrostranickém fóru pustila do vedoucího svého mediálního odboru a poslance Mikuláše Ferjenčíka a chtějí ho z vedení kampaně odvolat.

Jenže vůbec nejde jen o kampaň. Ta jen spustila dosud utlumenou frustraci řady pirátů, kterým se vůbec nelíbí, že staré dobré pirátské časy skončily a strana se teď chová… jako jiné strany. Skvěle to ilustruje jeden z mnoha nespokojených příspěvků na pirátském fóru: „Hořkost pramení především ze zklamání, že i když Piráti vyrostli odspodu, tak se nakonec z nich prakticky stává úplně to samé, vůči čemu se vymezovali.“

Je to velmi trefné pojmenování toho podivného stavu, v jakém se dnes část Pirátů nachází. Jejich otevřené diskusní fórum prozrazuje, že někteří z členů upřímně nechápou, že si strana najala na kampaň profesionály. Chtějí, aby se kampaň dělala tak jako dřív, členové a členky se někde sešli a zasedli jako rovným s rovným ke společnému brainstormingu. Ta nostalgie po časech, kdy Piráti neměli pevnou stranickou infrastrukturu a hierarchii, je u nich dnes naprosto zjevná.

Dnešní Piráti dokážou navenek působit jako běžná politická strana, jejich vnitřní mentalita ale stále prochází metamorfózou. A skvěle to vlastně ilustruje samotný předseda Ivan Bartoš – dredy v obleku. Podobně jako jeho strana i on zůstává částí osobnosti v minulosti plné aktivismu a protestů a částí už je konformní součástí establishmentu.

Pro voliče jsou to nepříjemné signály. Jestliže pirátská strana ještě stále prochází jakýmsi dospíváním, je pravděpodobné, že dospělá není ani ideově. Což se už delší dobu docela tuší. Desítky jejích členů nebo příznivců mají problém s tržní ekonomikou, s naším prozápadním směřováním, se členstvím v NATO nebo EU, dokonce s demokracií. A i když zdaleka nejde o většinu a reprezentanti Pirátů se chovají celkem čitelně, podobné vnitřní rozpory dokážou pěkně zacloumat jakoukoliv stranou. I vládní. Stačí vzpomenout zmíněné Zelené, kterým vnitřní hádky ukončily slibně rozjetou kariéru a poškodily pověst na mnoho let.

Volit Piráty je z těchto důvodů riziko. Je samozřejmě otázka, jestli to riziko náhodou nestojí za to, zbavit se populistického oligarchy v čele státu a nahradit ho demokratickou silou, která má zjevný zápal modernizovat stát. Rozhodování by ale bylo mnohem snazší, kdyby se Piráti dokázali co nejrychleji rozhodnout, jestli tedy spíš dredy, nebo spíš oblek. Nebo klidně dredy s kravatou, ale aby té straně bylo jasné, co to vlastně znamená.

Dobrý víkend a dobré čtení našich Názorů přeji.

Jan Kubita, redaktor HN

Jan Kubita: Pět slabých míst Andreje Babiše, do kterých se demokratům nedaří trefit

Fakta a detaily z volebních programů jsou základ solidní kampaně (proto Babiš zatím žádný program ani nemá), ale rozhodující je způsob komunikace s voliči. A ukazuje se, že soupeři Andreje Babiše jsou z jiného těsta než premiér. Jejich svět je decentnější, pro hrušky se v něm neleze na strom, ale spíš se vyčkává, až nějaká spadne na zem. Ve světě Andreje Babiše mnohem víc platí, že ten, kdo se chce najíst, musí lovit, stát se žralokem. Ale i žraloka lze obelstít a porazit. Stačí najít jeho slabá místa.

To nejlepší z Názorů HN za tento týden:

Luděk Vainert: Koruna, poslední záchrana před inflací? Aby si zas nepostavila hlavu

Jan Kubita: Služebníček k vašim službám, pane premiére. Předvolební Česko zasáhla vlna nechutné podlézavosti

Adam Černý: Polský obojek národního zájmu na krku svobody médií

Filip Rožánek: Restarty místo revoluce. Nova chce pod novým majitelem ukázat svou sílu

Tomáš Sedláček: Bohémie, nejkrásnější název pro národ – a my ho nepoužíváme

Marek Hlavica: Jak vláda v době covidu neuměla mluvit s lidmi. Zmohla se jen na strašidelnou ruku v rukavici

Sledujte naše účty na  Facebook Twitter 

 

Copyright © 2021 Economia, a.s., Hospodářské noviny, HN.cz, All rights reserved.
Tento e-mail vám zasíláme na základě vaší registrace k odběru novinek na hn.cz/news (viz Obchodni podminky).

Chtěli byste si přečíst více našich článků? Předplaťte si HN na predplatne.hn.cz.

Nechcete tento e-mail dostávat? Stačí odhlásit odběr tohoto newsletteru.
Sdílet Sdílet
Twítnout Twítnout
Linknout Linknout
Poslat Poslat