1. Jak investují nejbohatší Češi
2. Proč si nekupovat stírací losy
3. Na inflaci se státním dluhopisy

Tak jdeme na to!

Když už se člověk rozhodne investovat, začne řešit, kam investovat, a hledá inspiraci. A jednou takovou mohou být investiční návyky českých dolarových milionářů. Ano, udělal jsem to! Prošel jsem deset let výzkumných zpráv J&T Banky mezi milionáři a vytahal investičně zajímavé věci. 

Jak investují nejbohatší Češi?

Z prvních reportů mi bylo jasné, že jsou to pěkné konzervy. Mezi investičními produkty byly vysoce zastoupené bankovní produkty jako termínované vklady nebo dluhopisy. Postupem času s poklesem výnosu v ekonomice se ale složení jejich portfolií začalo výrazně měnit. Dnes hrají prim stavební pozemky nebo zahraniční a domácí akcie.

Do čeho investovat milion?

Občas dělám ankety mezi analytiky a pokládám jim tuto otázku. Většinou mě zahrnou tipy na akcie a jiná aktiva. Když ji položíte nejbohatším Čechům, unisono odpoví, že máte ty peníze vzít a investovat je do svého vzdělání nebo do vzdělání svých dětí. Opravdu, naučit se programovat a zvýšit si svou mzdu z 20 na 30 tisíc korun měsíčně je prakticky bezriziková investice s dvouciferným výnosem. To vám na finančních trzích nikdo nedá. Teprve s vyššími částkami jdou i nejbohatší Češi do nákupu investičních aktiv.

Jak se udržet na řetězu?

Při investování je důležitá psychologická linka, investor nesmí propadnout pocitu vlastní neomylnosti. Na tom shořel nespočet drobných i velkých investorů. Když se zeptáte nejbohatších Čechů, co je základem jejich úspěchu, často jmenují dobu, ve které se pustili do byznysu, spolehlivé lidi kolem sebe nebo obyčejné štěstí. Česká populace přitom hlavní zásluhy pro bohatství dolarových milionářů přisuzuje dobrým podnikatelským nápadům, konexím nebo počátečnímu kapitálu. Jinak řečeno bohatí Češi jsou si dobře vědomi omezenosti vlastních schopností, mnohem více akcentují věci, které nemohli nijak ovlivnit.

Jak zajistit své děti?

Většina českých milionářů si myslí, že úspěch dokáže v budoucnu jejich potomkům zajistit vzdělání. Následují dobré vztahy v rodině a příkladné chování rodičů. Na druhou stranu nepovažují za tolik nutné vystudovat hned zahraniční univerzitu a také jen pětina udává, že nejlépe dětem zajistí předpoklady k úspěchu prožití neúspěchů. Pouze dvanáct procent milionářů si myslí, že nejlépe zajistí úspěch dítěte finanční zázemí rodiny. Vzdělání tak hraje v očích milionářů jednoznačný prim. Mělo by to platit pro každého, byť u méně majetné populace mohou mít některé zmíněné faktory na úspěch významnější vliv.

Vsadím se, že takřka každý z vás zná někoho, kdo pravidelně sází sportku nebo si kupuje stírací losy. Přiznávám se dobrovolně, také jsem si už občas nějaký ten los koupil nebo dostal od babičky jako dárek. Jsem ale asi od přírody lůzr, nikdy jsem nevyhrál víc než cenu losu. Dobře, spíš jsem jen zapadl do nelítostné teorie pravděpodobnosti.

V čem se u loterie inspirovat?

Divili byste se, ale i nejznámější webová investiční encyklopedie Investopedia se zabývá tím, zdali je loterie svým způsobem též investice. Nebudu vás napínat, není to investice, ale hazard. Přesto v něm lze najít zajímavá poučení. Tak třeba důvod, proč lidé často pravidelně sázejí, je jejich očekávání, že se tím zvyšuje pravděpodobnost, že jednou něco vyhrají. 

Reálně je ale úplně jedno, kolikrát si vsadíte. Šance na výhru se tím nijak nezmění. Je to jako házet si mincí, kdy šance na orla nebo pannu je při každém hodu pořád stejná. Zvýšit svou šanci na výhru tak lze koupí například více losů z jedné emise. 

Pravděpodobnost výhry si můžete mimochodem u stíracích losů vždy spočítat na základě přiložených informací na jeho druhé straně nebo na webu sázkové firmy. Třeba oblíbený los Černá perla od Sazky má šanci na výhru nejméně vložené částky 1 : 3,69. Na hlavní výhru ve výši jednoho milionu korun máte šanci 1 : 2 000 000. Každý los to má ale jinak, už jen jeho výběrem si lze štěstěnu trochu naklonit.

Kdyby Češi milovali investování jako sázení, tak nás nemusí trápit důchodový systém. A není to až taková nadsázka. Češi sázením všeho druhu utratí ročně pomalu tolik, kolik vydá stát na starobní důchody. Tak si představte, jak by se ty stovky miliard korun mohly zhodnocovat, kdyby šly místo do sázek do produktivních investic.

A zde by měl už každý investor cítit příležitost. Když lidé milují sázení, existují firmy provozující sázení a do takových firem se dá investovat. Jde o hříšné akcie, a tak se asi nikdy nedostanou do populárních žebříčků společenské zodpovědnosti, na druhou stranu...

Občas můžete také narazit na loterijní portfolia, ať již akcií, nebo kryptoměn. Jde totiž o tipy na aktiva, která mají jistou šanci zazářit, ale také hodně vysokou slušně propadnout. Když si ale složíte portfolio, kde vám osm z deseti kryptoměn prodělá pětinu, ale jedna vystřelí o sto procent a druhá o pět set procent, jste v solidním plusu. 

Takové portfolio je ovšem hazard, nikoliv investice, a teoreticky si nezadá s loterijním hazardem.

A nakonec v rámci loterijního byznysu můžete koupit také třeba staré losy. Mezi sběrateli je například zájem o losy prvorepublikové Československé třídní loterie.

Možná si ještě pamatujete video, kde vám ministryně financí nabízela pod stromeček Dluhopis Republiky. Moc se nesmějte, vidělo ho na sedm set tisíc lidí. Dluhopisy Republiky jsou cenné papíry pro velmi konzervativní investory, které ale za jistých okolností mohou dávat smysl.

Jak dluhopisy fungují?

V pondělí začal prodej už třinácté emise Dluhopisů Republiky a jsou dvojího druhu. Reinvestiční verze nabízí nově roční výnos 1,8 procenta a nikoho nezajímá, takže o něm ani dál psát nebudu. Protiinflační nabízí výnos přesně ve výši inflace. Výnosy dluhopisů jsou osvobozené od daně. Minimální nákupní objem je tisíc korun. Pokud nemáte on-line dluhopisový účet, musíte na pobočky ČSOB nebo České spořitelny. Přímo na stránkách ministerstva je dobrá kalkulačka výnosů.

Pro koho jsou vhodné?

České střadatele trápí obavy ze zvýšené inflace, která by mohla trvat déle, než se předpokládalo. V prostředí tří- až čtyřprocentní inflace už hodně bolí nechat peníze ležet ladem. Pokud si je ale nemůžete dovolit investovat dlouhodobě a potřebujete je jen někam na chvíli zaparkovat, než naspoříte na hypotéku, je to zajímavá volba. Dluhopisy se sice upisují na šest let, ale stát už po roce nabízí jejich předčasné splacení bez penalizace i se slíbeným úrokem za uplynulé období.

Kolik to vynáší?

Dopředu to nikdo nedokáže říct, protože výnos je závislý na vývoji inflace v ekonomice. S tím ale souvisí několik důležitých věcí. Když se podíváte na stránky statistického úřadu, výnos dluhopisu nebude roven tamní roční inflaci, ale meziroční inflaci vztažené k měsíci úpisu. Tak na to pozor. Kdyby došlo k poklesu cen v ekonomice, o nic nepřijdete. Také si uvědomte, že každý člověk má inflaci individuální, neboť nakupuje různé produkty. Pro někoho tak může dluhopis skýtat reálný kladný výnos, pro jiného záporný. Až si půjdete sjednat účet u jedné ze dvou zmíněných bank, zaplatíte poplatek 250 korun. Takže jestli tam půjdete s myšlenkou investovat tisíc korun, všichni se tam z vás asi obkreslí. 

Proč jsou trochu nespravedlivé?

Každý ekonom si musí trochu pobrečet, že protiinflační dluhopisy jsou v podstatě dotace, které platíme všichni. Stát by si mohl půjčit na finančních trzích levněji a díky inflaci s reálným záporným úrokem. Dluhopisy jsou určeny jen pro drobné investory, a tak jich nemohou využít penzijní společnosti, u kterých si spoří na penzi čtyři miliony lidí.
 

Inflace povážlivě roste, trh práce je vyluxovaný a stát do ekonomiky nadále na dluh posílá peníze a hodlá ještě přitvrdit. Česká národní banka uklidňuje trhy a členové bankovní rady všude prohlašují, že sazby půjdou nahoru brzy. Po nedělních Otázkách Václava Moravce navíc musí ještě ujišťovat veřejnost o své nezávislosti na ministerstvu financí. Do konce roku tak podraží hypotéky, posílí koruna a lehce vzrostou úroky na spořicích účtech. O změně směřování měnové politiky bude jednat i americká centrální banka.

Nejvíce pálí aktuálně celou Evropu prudký růst cen energií. Země jako Španělsko nebo Francie se proto chystají dotovat své domácnosti. Podobný krok představí možná už tento týden i Česko. Spotřeba elektřiny tříčlenné rodiny dnes vyjde na cca 12 tisíc korun ročně, s novými tarify se dá očekávat v průměru růst ceny spotřeby o 3600 korun. Bohužel reálně s tím už nic moc neuděláte. Fixovat se za současných vysokých cen nedává smysl.

V Číně se nám trochu rozjíždí problémy na nemovitostním trhu, kdy developer Evergrande už není schopen ani splácet bankám úroky z úvěrů. Jde o firmu, jejíž závazky dosahují 300 miliard dolarů, což je vyšší hodnota než cena veškerého zboží a služeb, které se za rok vyprodukují v České republice. Hrozba pádu celého kolosu proto stále více znervózňuje trhy.

Přeji vám pevné zdraví
 

 

David Busta
 

P.S: Návštěvní kniha 👉 zde. Investiční kniha 👉 zde. Pohlazení po duši 👉 zde.