Copy
Dobrý den z Hospodářských novin.

Pobuďte chvíli na Facebooku předsedy vlády, na profilu předsedy SPD, na Twitteru prezidentova mluvčího, na Instagramu ministryně financí a vsadím svůj zánovní osobní vůz, že do deseti minut narazíte alespoň na jednu větu, která nebude pravdivá či bude možná přímo lživá. A narazíte na ni i proto, že sociální sítě zkrátka a dobře umožňují šířit lži. Redaktorovi novin by za to hrozil soud, na sociálních sítích se lhát a klamat může v zásadě beztrestně.

Svět sociálních médií křiví realitu, živí kulturní války a neprospívá rozvoji moderní demokratické společnosti. Ne každý si je tím zcela jistý, ale zjevně si to začínají uvědomovat i jejich samotní provozovatelé. A zejména Twitter chce jít příkladem. Oznámil, že začne testovat novou funkci, která uživatelům umožní označovat „zavádějící“ příspěvky. Nová funkce se bude pro začátek testovat ve Spojených státech, Austrálii a Jižní Koreji. Ale zrovna teď bychom ji potřebovali i u nás v Česku. To, co se tu právě děje kvůli volbám v digitálním prostoru, je místy čiré šílenství.

Twitter slibuje, že označené tweety přezkoumá jeho „mechanismus kombinující automatizované technologie s lidským dohledem“. Zní to trochu divoce, ale pořád lepší než to, co máme dnes. Tedy téměř nic. Twitter občas nějaký účet zablokuje, ale jsou to jen zrnka písku, chybí tomu srozumitelná pravidla a důslednost. Na Facebooku nebo Instagramu je to ještě mnohem horší. Tam panuje už naprostá džungle, není tam s kým komunikovat, nelze dohledat nikoho odpovědného.

Od Twitteru jde o sympatický krok. I když je to spíš snaha předejít tomu, co na sociální sítě chystají politici různě po světě. Třeba vláda v Indii v červenci Twitteru oznámila, že ho činí přímo zodpovědným za obsah, který na jeho síť umístí uživatelé. O něčem podobném se vedou vážné úvahy v USA nebo ve vyspělejších státech EU. V Německu či ve Francii už s regulací sociálních sítí začali. (V Česku ne. Místní politici zvolili salámovou metodu, vyčkávají, co se bude dít, a řeší své analogové starosti.)

Hlavní potíž spočívá v tom, že, zjednodušeně řečeno, podle amerického práva nenesou poskytovatelé internetových služeb odpovědnost za svůj obsah. Sociální sítě jsou považovány za provozovatele „internetových služeb“, ne za média. Jenže například podle Ami Digital Index jsou sociální sítě v Česku pro 43 % jejich uživatelů důležitým, nebo dokonce hlavním zdrojem informací. Facebook nebo Twitter tedy nejsou jen nějakou „internetovou službou“. Jsou to média, na která se zatím nevztahují pravidla pro média.

Řešením je učinit provozovatele sociálních médií odpovědnými za obsah tak, jako jsou za něj odpovědná média klasická. Přimět sociální sítě, aby si najaly editory, kteří budou přinejmenším u vlivných influencerů hlídat věcnou správnost příspěvků. Podobně, jako to editoři dělají v novinách. Označování příspěvků je pak přijatelné opatření. Na rozdíl od jejich mazání. K tomu už by bylo zapotřebí vyšší autority, třeba soudů, bylo by to zdlouhavé a neefektivní a bylo by jistě zkráceno naše svaté právo vyjadřovat názory.

Bohužel, pokud Twitter jednou zavede podobný nástroj i v Česku, nepocítíme zas tak velkou změnu. Už proto, že zde jde o minoritní síť. S něčím podobným by měli přijít oba zbývající velcí hráči, Facebook a Google. A pokud se k tomu nezačnou brzy chystat, měli by se probrat čeští politici a začít o nějaké regulaci alespoň přemýšlet. Zvlášť u demokratů by mělo jít o velké téma. „My máme takovou vizi, že v boji mezi pravdou a lží pravda vždy zvítězí, ale to bohužel není pravda. Když chcete, aby lidé věřili faktům, musíte jim ukázat budoucnost, kde budou mít fakta nějakou váhu. Demokracie vyžaduje hodně práce. Pokud zaujmeme postoj volného trhu, že se pravda sama nějak objeví, nebude to fungovat,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Respekt historik Timothy Snyder. A zdá se, že právě ve světě sociálních sítí se bez nějaké regulace „pravda“ jen tak sama objevovat opravdu nezačne.

Dobrý víkend a dobré čtení našich Názorů přeji.

Jan Kubita, redaktor HN

Petr Honzejk: Tálibán vyhrál Babišovi volby. Nevěříte? Tak si přečtěte, jak se to stane

Svět je globalizován nejen ekonomicky, ale i politicky. Vše souvisí se vším. A právě teď můžeme sledovat dokonalou ukázku. Vítězstvím nad afghánskou vládou a vstupem do Kábulu pravděpodobně zařídil islamistický Tálibán volební vítězství jednomu pánovi v jedné malé středoevropské zemi. Ta země se jmenuje Česká republika a ten pán Andrej Babiš. Nevěříte? Tak sledujte.

To nejlepší z Názorů HN za tento týden:

Julie Hrstková: Jak se z Česka stal drahý ostrůvek uprostřed Evropy aneb Pravdivé lži o inflaci

Jan Kubita: Dé jedničku do voleb prostě otevřeme! I kdybyste pak měli jezdit po hlíně!

Martin Denemark: Proč by BIS měla šmírovat ústavní činitele

Ondřej Houska: Raději hrůzný konec než hrůzu bez konce. Západ utrpěl debakl, z Afghánistánu ale odejít musel

Tomáš Sedláček: Deprese z Afghánistánu aneb O exportu kapitalismu a demokracie

Filip Rožánek: Polské TVN24 by mohl pomoci „český Bajkonur“

Sledujte naše účty na  Facebook Twitter 

 

Copyright © 2021 Economia, a.s., Hospodářské noviny, HN.cz, All rights reserved.
Tento e-mail vám zasíláme na základě vaší registrace k odběru novinek na hn.cz/news (viz Obchodni podminky).

Chtěli byste si přečíst více našich článků? Předplaťte si HN na predplatne.hn.cz.

Nechcete tento e-mail dostávat? Stačí odhlásit odběr tohoto newsletteru.
Sdílet Sdílet
Twítnout Twítnout
Linknout Linknout
Poslat Poslat