Copy
Dobrý den z Hospodářských novin.

Začněme tím, že se podíváme do trestního zákoníku na několik paragrafů. Tak třeba ten s číslem 314, Sabotáž. Té se dopustí český občan, který v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost země „zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce k tomu, aby mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu například orgánu veřejné moci“. Sazba: tři až deset let vězení.

Nebo tu máme paragraf 328, Přisvojení pravomoci úřadu. „Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

Teď bychom si mohli prosvištět několik slovníkových hesel. Například: „papaláš – vyšší veřejný činitel, zejména když nestydatě zneužívá svou funkci k osobnímu prospěchu“. Nebo: „Osvětimany – městys v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji“. „Evropské dotace – dotace financované ze strukturálních fondů EU“ a „povolení (třeba na vybudování rybníka nebo zasněžování sjezdovky u svého penzionu) – licence, která je potřeba ke stavbě či stavebním úpravám“…

K tomu všemu patří jedno jméno – Vratislav Mynář, podnikatel, který se kdysi skamarádil s Miroslavem Šloufem, legendárním spin doctorem Miloše Zemana, nahradil ho v roli fámula a osm let teď vede prezidentskou kancelář. Mynář je prezidentův kancléř, který nasekal víc skandálů než naprostá většina současných politiků. Momentálně je obviněn kvůli možnému zneužití evropských dotací při stavbě svého soukromého penzionu.

V úterý začala policie prošetřovat i Mynářovu činnost z posledních týdnů. Protože v ní „lze spatřovat znaky trestných činů proti republice“. Prezident Zeman je už nějakou dobu ve stavu snížené příčetnosti, ale jeho kancelář o tom lhala, ignorovala tento lékaři potvrzený fakt a sám kancléř Mynář navzdory tomu organizoval či možná inscenoval tak důležité prezidentské úkony, jako je třeba svolání sněmovny po volbách.

Nelze bohužel vyloučit, že si tu tenhle policií stíhaný úředníček hrál na hlavu státu docela dlouho. Že vykonával prezidentské pravomoci za nemohoucího Zemana. Celá ta zkušenost s Vratislavem Mynářem ale docela napovídá, či spíš vysloveně řve, abychom s tím něco urychleně udělali. Protože nic podobného se nesmí v moderní demokratické zemi dít.

V případě, že by se nyní většině senátorů a poslanců podařilo uplatnit článek 66 ústavy a pravomoci prezidenta by přešly na zbylé nejvyšší ústavní činitele, mohl by podle dostupných výkladů Mynáře odvolat současný předseda vlády Andrej Babiš. A světe, div se, on by to udělal.

Nicméně, i kdyby Babiš Mynářovo řádění na Hradě ukončil (a s ním snad i řádění poradce Martina Nejedlého či pološíleného mluvčího Jiřího Ovčáčka), bylo by to málo. Lze léčit příznaky nemoci, ale mnohem důležitější je odstranit její příčiny. Je nutné dostat pozici kancléře pod kontrolu. Ukázalo se hned dvakrát, že jsme schopni si zvolit v přímé volbě za prezidenta nebezpečně narcistické podivíny – a ti zase, jak už také dobře víme, mají silnou tendenci obklopovat se podobně pokřivenými služebníky. Nevíme, kdo se kdy stane v Česku prezidentem, takže je tu i do budoucna riziko, že Hrad budou okupovat nějací další Mynářové.

A Česko nepotřebuje mít v takto prestižní funkci člověka, který není schopen získat bezpečnostní prověrku, který podivně levně kupuje v Praze vily, bez povolení staví rybníky a je podezřelý z podílu na možném manipulování zakázek třeba na těžbu kamene ve státní Lánské oboře. Jak je možné, že se úředník, který má mít na starosti ceremonie a správnost údajů na jmenovacích dekretech pro profesory, aktivně angažuje třeba v prodeji hlubinného dolu na Opavsku čínským zájemcům?

Celý problém tkví v tom, že Vratislav Mynář sice dostává plat ze státních peněz a je zaměstnán v „organizační složce státu“, formálně ale není státním úředníkem. Vymyká se zákonu o státní službě. Kancelář prezidenta není svázána ničím jiným než vlastním zákonem a nikdo nad ní nestojí. Pro Mynáře neplatí stejná pravidla jako pro ostatní úředníky. Jediným jeho nadřízeným je prezident, který si ho prostě vybere a svěří mu funkci i správu půlmiliardového rozpočtu. Bez čehokoliv dalšího.

V minulosti jsme měli na kancléře štěstí. Byli to spíše neviditelní organizátoři agend svých prezidentů, jak s tím zákon o kanceláři prezidenta z roku 1993 počítal. Jenže tvůrci zákonů byli v tomto ohledu poněkud naivní a asi si neuměli představit, že by se do takové pozice mohl dostat kdejaký politický kšeftař.

Právě se nám formuje nová vláda, jejíž strany slibují změnu, a to i změnu politické kultury. Brzy se míč ocitne na jejich straně hřiště a jejich lídři budou mít příležitost ukázat, jestli umí víc než jen kritizovat poměry současného Hradu na svých Faceboocích a Twitterech. Silnou možností je podřídit osazenstvo prezidentské kanceláře služebnímu zákonu. Podmínit výkon kancléřské funkce bezúhonností, možná i splněním úřednické zkoušky, kterou musí procházet tisíce státních úředníků.

Příští vláda by to měla urychleně zavést. Prezidentské volby se blíží, kdo ví, kdo usedne do prezidentského trůnu a koho si vybere za kancléře. Vratislavů Mynářů se v politice pohybuje bohužel víc než dost.

Dobrý víkend a dobré čtení našich Názorů.

Jan Kubita, redaktor HN

Martin Ehl: Pokud chce Evropa novou ekonomiku, potřebuje alespoň trochu zelené jádro

Člověk se pořád učí něco nového. Například okolo tři čtvrtě milionu českých domácností se v posledních dnech dozvědělo, co znamená zkratka DPI – dodavatel poslední instance. Konec malých i velkých dodavatelů elektřiny a plynu a raketový růst cen energií vedou nepochybně k zamyšlení, co se stalo v energetice špatně.

To nejlepší z Názorů HN za tento týden:

Julie Hrstková: Pes jitrničku sežral aneb Nekonečná píseň o koronaviru v Česku

Luděk Vainert: Drahé hypotéky a špatné zprávy, které mohou být pro někoho dobré

Jan Kubita: Hledá se prezident. Jak ale najít někoho, kdo se bude líbit v Praze i voličům Okamury?

Petr Honzejk: Anatomie hradní lži. Jak mohli Ovčáček s Mynářem tak bohorovně podvádět Česko?

Tomáš Sedláček: Jak jsme se shodli na Green Dealu aneb Jak dojdeme nejdál

Filip Rožánek: (Ne)mlčení o prezidentovi ukazuje, v jak šílené době žijeme

Sledujte naše účty na  Facebook Twitter 

 

Copyright © 2021 Economia, a.s., Hospodářské noviny, HN.cz, All rights reserved.
Tento e-mail vám zasíláme na základě vaší registrace k odběru novinek na hn.cz/news (viz Obchodni podminky).

Chtěli byste si přečíst více našich článků? Předplaťte si HN na predplatne.hn.cz.

Nechcete tento e-mail dostávat? Stačí odhlásit odběr tohoto newsletteru.
Sdílet Sdílet
Twítnout Twítnout
Linknout Linknout
Poslat Poslat